Kdo ji získá? - Rozhodnutí

Když se Ginny vrátila večer z práce, s hlavou v oblacích zamířilo přímo do ložnice. Ani ji nenapadlo, že by mohla jít spát do nepoužívaného pokoje na konci chodby jako včera, protože už od odpoledne nepřemýšlela o ničem jiném než o Dracovi. Měla plnou hlavu jeho polibků a doteků a nedokázala je z ní vytěsnit a zabývat se obyčejnými myšlenkami. Zasněně se usmála a otevřela dveře do ložnice. Zjistila, že Harry už spí. Po špičkách tedy došla až k posteli, snažila se Harryho nevzbudit. Neměla teď vůbec náladu dívat se na jeho naštvaný obličej a tvářit se při tom provinile.
Jak dlouho mu tohle asi vydrží? Pomyslela si s tichým povzdechem a lehla si na bok, aby viděla z okna na vystupující měsíc. Pak už se myšlenkami vrátila zpět k Dracovi. Ještě dlouho nemohla usnout…

Ráno ji probudil zvláštní pocit. Otevřela oči. Spatřila Harryho, jak leží na levém boku, hlavu má podepřenou loktem a upřeně ji pozoruje.
„Dobré ráno, vílo,“ ozval se Harry do ticha.
On řekl vílo?! Slyšela jsem dobře?
„Ahoj Harry,“ pronesla a v hlase jí zazněl tázací tón.
„Nechal jsem si to celé projít hlavou a teď už bych si promluvil rád,“ řekl klidně.
Ginny k němu upřela své oříškové oči. Chvíli se jen tak pozorovali.
„Jo, jistě, můžeme si promluvit,“ řekla po chvíli a nejistě si narovnala polštář, aby nějak zaměstnala své ruce.

Harry pokýval hlavou. Chvilku bylo ticho, jak si urovnával myšlenky a připravoval si, co přesně řekne. Pak už spustil.
„Tak jo… Chci ti říct, že to, co jsi udělala, mě dost naštvalo. Nevím, proč jsi se na tom plese na tak dlouho někam ztratila s Dracem Malfoyem a už vůbec nemůžu pochopit, proč jsi ho chtěla dostat z toho vězení. Celé mi to vadí,“ udělal významnou pomlku, při které se do Gin zabodl pohledem, „ale jsem ochotný ti to odpustit, když mi slíbíš, že už se s ním nebudeš dál bavit. Nechci, aby sis myslela, že ti něco zakazuji. Nezakazuji ti to, ale k tomu, abych ti odpustil, prostě požaduji, aby ses s ním už nebavila. Já to zkrátka nedokážu vystát. Ne, když jde o Malfoye. Je jen na tobě, jak si zvolíš. A ještě bych byl rád, kdybys mi příště říkala pravdu,“ znovu se na chvíli odmlčel, „tak to je všechno, co jsem měl na srdci. Teď je řada na tobě,“ dokončil Harry svůj proslov. Založil si ruce a čekal na Ginnyinu odpověď.
Ginny upřeně pozorovala smetanové povlečení, ve kterém měli peřiny. Jakoby od něj nemohla odtrhnout pohled. Začala si proplétat prsty u rukou. Harry ji pozorně sledoval.
Co se děje? Proč mi neodpoví? Neměla by mi teď náhodou skočit kolem krku, omluvit se a říct, jak moc mě miluje? Alespoň takhle si to představoval, když přemýšlel o tom, co jí řekne. Skutečnost se zatím výrazně lišila. Ticho začínalo být neúnosné. Po chvíli k němu rudovláska konečně zvedla oči. Přisunula se blíž a nadechla se k odpovědi.
„Moc se za to celé omlouvám a souhlasím – už se nebudu s Dracem Malfoyem bavit. Tedy mimo nemocnici a věcí týkajících se jeho zdravotního vztahu. A slibuji, že ti nikdy víc nebudu lhát.“
Harry se na ni šťastně usmál. V očích se mu objevily jiskřičky radosti. Přitáhl si ji k sobě a nedočkavě ji políbil. Zavřel slastně oči a vychutnával si, že je zase všechno v pořádku. Ginnyiny oči však zůstaly otevřené a nehybné, bez jediné známky štěstí…

Draca probraly hřejivé paprsky, které zářily i přes jeho zavřená oční víčka. Pohlédl k oknu. Spatřil za ním další slunečný, avšak chladný zářijový den. Ještě se nestačil ani pořádně protáhnout a už u něho byla zdravotní sestra.
„Dobré ráno, pane Malfoyi,“ pozdravila ho nerudně plnoštíhlá bruneta a položila mu na postel tác se snídaní.
„Hm… Dobré,“ zahučel Draco v odpověď a s ne příliš velkým nadšením se pustil do topinky se zavařeninou..
„Bolí Vás dnes něco?“ zeptala se ho sestra, aniž by vypadala, že ji to opravdu zajímá.
„Ne,“ odsekl Draco a přestal si jí všímat. Odešla.
Už aby tady byla Weasleyová, pomyslel si. Ty sestry jsou tak otravné, pořád po člověku něco chtějí. To je samé – „Nepotřebujete něco, pane Malfoyi?“ nebo „Jak se dnes cítíte?“ Jak bych se měl asi tak cítit, když trčím v téhle zatracené nemocnici! Ještě štěstí, že tu dneska není Láskorádová. Draco se zatvářil pohrdavě a vzal si další topinku. To s Ginny je aspoň zábava, usmál se potutelně.
Když dojedl, natáhl se ke svému nočnímu stolku a vyndal z něj krabičku cigaret. Nenápadně se přesunul k balkonu. Šel pomalu a značně kulhal. Musel mít váhu hlavně na pravé noze, aby tu druhou příliš nenamáhal. Zlomené nártní kůstky byly bohužel dost nevděčná věc a špatně a pomalu se léčily. On jich měl navíc zlomených hned několik, takže léčení kouzly by bylo velmi obtížné, a proto se lékouzelníci raději dohodli, že srůstání kostí nechají volný průběh. Věděl, že by neměl zbytečně vstávat z postele, ale odkdy se on řídil příkazy?
Posadil se do jednoho z plastových křesel, které stály na balkoně a hůlkou si připálil cigaretu Marlboro. Slastně potáhl nikotinový kouř. Zahleděl se na Londýn pod sebou. Mudlové, kteří teď spěchali ulicí pod ním do práce, nemohli tušit, že přímo před nimi stojí obrovská kouzelnická nemocnice.
Za chvíli už tudy půjde do práce i Ginny, jak včera říkala, napadlo Draca. Povzdechl si. Poslední dobou na ni v myšlenkách narážel stále častěji. Vlastně o ničem jiném tolik nepřemýšlel. Musel si přiznat, že se na ni těší. A hodně. Tohle pro něj bylo něco úplně nového. Nikdy mu kromě rodiny na nikom nezáleželo a nikdy se na nikoho netěšil. Teď ano a to ho děsilo. Proto se na ni včera snažil být protivný, nakonec to však stejně nevydržel. Jakmile byla v jeho těsné blízkosti, hodil všechno za hlavu a jen využil situace. A jelikož mu to Ginny dovolila, tušil, že i ona je stejně ztracená jako on. Alespoň v to doufal.
Vždycky si ale vzpomněl také na Pottera. Nevědomky sevřel ruce v pěst. Nejenže ho nesnášel už z principu, teď se k tomu přidala ještě žárlivost. Zatmívalo se mu vzteky před očima, když si uvědomil, že Ginny s ním spí v jedné posteli.
Vztekle rozdupal zbytek cigarety, který právě upustil na šedivou podlahu balkonu. S naštvaným výrazem ve tváři znovu otevřel krabičku a vytáhl si další.
„Pane Malfoyi?! Co děláte na tom balkonu? Okamžitě dovnitř! Víte přeci, že nesmíte vstávat a navíc tu můžete ještě nastydnout!“ zazněl za jeho zády protivný hlas hnědovlasé zdravotní sestry.
To bylo vážně to poslední, co teď potřeboval. Poslouchat nějaké příkazy. Musel počítat do pěti, aby jí neodpověděl něco hodně sprostého.
„Není mi zima,“ snažil se mluvit klidně, „a už jsem jednou tady, takže mé noze nijak neuškodí, když tu zůstanu ještě chvíli sedět,“ dořekl sarkasticky a otočil hlavu, aby tím naznačil, že už se s ní nehodlá víc bavit.
„Tak na to zapomeňte. Tady jste v nemocnici, takže opakuji - okamžitě do postele!“
Dracovi začala docházet trpělivost.
„Já zase opakuji, že tady zůstávám!“ křikl na ni. Sestra nazlobeně došla až k němu.
„Já vážně nemám čas, tady přemlouvat umíněné pacienty. Laskavě se postavte a jděte do té zatracené postele! Tady mají všichni stejné povinnosti a nezáleží na čistotě jejich krve, pane Malfoyi! Takže když říkám, že máte jít do postele, tak prostě půjdete! A hned!
Co si to sakra ta nána dovoluje?! Draco nebyl zvyklý na to, že by se k němu někdo takhle choval.
„Tak poslouchejte, drahá sestřičko,“ zasyčel jí ledově přímo do obličeje, „Vy mi tady nebudete říkat, co mám dělat! Uvědomte si s kým sakra mluvíte! Teď Vás varuji, nechte mě na pokoji! Nebo to budeme muset vyřešit jinak…“ dořekl a protočil si významně hůlku v prstech.
Sestra zalapala po dechu a spěšně zmizela ve dveřích. Draco se spokojeně zašklebil. Ovšem nevydrželo mu to dlouho.
„Pane Malfoyi? Jak to, že neposloucháte, co Vám sestry řeknou?“ ozval se za Dracem přísný hlas vrchního lékouzelníka. „Nehledě na to, že tady vůbec nemáte být! My se snažíme o Vaši léčbu a zdá se, že jen mrháme časem. Takhle si tu nohu ještě více pochroumáte! A navíc nemůžete sedět tady v té zimě. Máte teď sníženou imunitu a lehce se nachladíte.“
Draco zavřel oči.
Proč mě prostě nemůžou nechat chvilku na pokoji?!
Vztekle se otočil a otevřel pusu. Ještě než stačil cokoliv říct, objevila se ve dveřích další zdravotní sestra a také Ginny. Zdálo se, že zrovna přišla, protože byla ještě v civilních šatech.
„Co se to tu děje?“ zeptala se, když viděla to neobvyklé shromáždění na malém balkonu u Dracova pokoje.
„Pan Malfoy se odmítá vrátit zpět do postele,“ ozvala se hnědovlasá sestra zlobným hlasem. Ginny na to nic neřekla a zastavila se na Dracovi pohledem. Ten ji taky upřeně sledoval. Dívka však po chvilce uhnula očima.
Vrchní lékouzelník se otočil ke všem třem přítomným sestrám.
„Měli jste s panem Malfoyem už někdy dřív nějaký problém?“
„Až dnes,“ ozvala se brunetka jako první. Blondýnka, která přišla spolu s Ginny odpověděla hned po ní.
„Já ano. Odmítl mi vypít preventivní lektvar proti případnému otoku mozku, protože tvrdil, že z nás dvou on rozhodně není ten, kdo má nějaké problémy s mozkem.“
I přes vážnost situace Ginny pobaveně zacukaly koutky.
„A vy, slečno Weasleyová?“
„Já…“ rudovláska nejistě pohlédla na Draca a skousla si spodní ret. „Já jsem s ním taky měla problémy. Stejně jako teď si šel zakouřit na balkon, a pak se odmítl vrátit do postele,“ pronesla potichu a dívala se do země.
Draco nemohl uvěřit vlastním uším.
Ona mě s klidem takhle nabonzuje?!
„V tom případě Vám nabízím možnost domácího léčení, pane Malfoyi. My tady rozhodně nemáme zapotřebí trpět pacienty, kteří se neumějí chovat. Kdykoliv budete něco potřebovat, pošleme za Vámi jednu ze sester, která Vám se vším ochotně pomůže. Ale už bude pouze na Vás, jestli dál budete hazardovat se svým zdravím. Souhlasíte?“ zeptal se lékouzelník.
Draco stále nevěřícně zíral na Ginny. Teď od ní konečně odtrhl pohled.
„To by mi naprosto vyhovovalo,“ pronesl ledově.
„Skvěle, takže můžeme podepsat papíry, a pak s Vámi pošlu někoho do Vašeho bytu.“

„Ale proč s ním mám jít zrovna já?!“ zeptala se Ginny rozrušeně.
„Protože pan Malfoy je jedním z Vašich pacientů. Navíc jste ještě v civilních šatech a nemáte ode mne prozatím zadané žádné úkoly, slečno Weasleyová,“ odpověděl jí vrchní lékouzelník. „Je to snad takový problém?“ otázal se unaveně.
„Ne to ne, já jen… No tak dobře,“ pronesla rezignovaně a pohlédla k vedlejší místnosti, kde právě ostatní sestry balily spolu s Dracem jeho osobní věci.
„Skvěle, předpokládám, že víte co a jak?“
Ginny kývla a doktor odešel z pokoje. Rudovláska se posadila na židli a chytla si hlavu do dlaní.
Tohle nemůže být pravda… pomyslela si Ginny.
Dnes ráno, když souhlasila s Harryho nabídkou, slíbila si, že se od Draca budu držet, co nejdál to půjde. Na tom balkoně jí došlo, že vrchní lékouzelník navrhne domácí léčení. A proto přiznala ty problémy s ním. Ještě před rozhovorem s Harrym by to nikdy neudělala a přála si, aby tu Draco zůstal. Jenže teď bylo zase všechno jinak.
Proč mi jenom nedošlo, že za Dracem bude muset někdo docházet a pomáhat mu? A proč mě sakra nenapadlo, že to budu já?! Jestli chci splnit slib, který jsem dala Harrymu, nemůžu s ním být sama v jednom bytě… Přemýšlela Ginny zoufale.
Povzdechla si. Když už se tomu konečně postavila a rozhodla se tak, jak by jí všichni poradili, tedy pro Harryho, muselo se to zase nějak zkomplikovat.
Ne! Prostě už Dracovi nedovolím, aby na mě něco zkoušel. Stejně si se mnou určitě jenom pohrává a já tady zbytečně riskuji svůj dlouholetý vztah. Tohle prostě musí skončit!
S pevným rozhodnutím se postavila ze židle a vešla do vedlejšího pokoje.
„Připraven?“ zeptala se Draca.
„Ano,“ odpověděl bezvýrazně a vpíjel se do ní očima. Ginny mu věnovala jen krátký pohled a řekla:
„Takže můžeme vyrazit.“ Pak bez jediného ohlédnutí odešla dolů do hlavní haly a ven z nemocnice. Draco ji za pomoci nemocničních pracovníků následoval.
Venku ho chytla za ruku, aby se s ním přemístila pomocí asistovaného přemísťování.
Hned, jak se její dlaň dotkla jeho teplé kůže, ucítila zašimrání v břiše. Zdálo se jí, že se v ní rozlétla stovka motýlků. Stáli s Dracem přímo proti sobě. Musela se mu podívat do tváře. Jakoby se zastavil čas. Nevěděla, jak dlouho na něj zírala, než se konečně dala do přemísťování. Pak už se objevili před jeho bytem na kraji Londýna. Ginny ho okamžitě pustila a spěšně od něj odstoupila. Draco ji nechápavě sledoval. Dívka se párkrát zhluboka nadechla a zase k němu přistoupila. Musela mu pomoct dovnitř. Jemně ho podepřela a zamířili do jeho bytu a pak dál, do ložnice. Vybavila si, jak tu byla ten večer, co je napadli mozkomoři. Tehdy to vlastně všechno začalo…
Ginny cítila Dracův dech na své tváři. Cesta do ložnice jí připadala neuvěřitelně dlouhá. Draco ji držel pevně kolem ramen a jí se z toho klepala kolena. Konečně došli až k jeho posteli.
Ginny mu pomohla na lůžko. Malfoy se opřel o polštář tak, aby mohl sedět. Natáhl se a bleskově popadl Ginny za ruku. Než se dívka stačila vzpamatovat, padala mu přímo do náruče. Draco ji zachytil pažemi a přitáhl k sobě. Usmál se na ni. Pak jí zastrčil za ucho jeden neposedný pramínek vlasů. Přitom ji letmo pohladil po tváři.
„Doufám, že jsi mě dneska práskla jen protože víš, jak moc to v té nemocnici nesnáším. A ne kvůli tomu, aby ses mě zbavila,“ zašeptal jí do ucha.
Ginny se rychle vymrštila do stoje a ustoupila od jeho postele. Draco se na ni tázavě podíval.
„Já… Tohle…“ koktala Ginny. „Tohle musí přestat! Já chodím s Harrym! Takže už se nepokoušej o něco snažit, Draco!“ vyhrkla.
Mladý Malfoy pootevřel pusu a na malý okamžik vypadal zklamaně. Pak už však jeho oči zaplnil ten známý ledový výraz a jeho tvář byla najednou jako vytesaná z kamene.
„Neříkej… A to jsi dřív nevěděla, že chodíš s Potterem?“ zeptal se sarkasticky. Ginny se nadechla k odpovědi, ale Draco byl rychlejší.
„Celou tu dobu hraješ na dvě strany, tak co ti najednou vadí?! Nebo tě omrzelo být tou malou courou, kterou jsi vždycky byla? Už tehdy v Bradavicích…“ pronesl mrazivě.
Dívka zalapala po dechu. Dracova slova se jí zaryla přímo do srdce. Otevřela a zase zavřela pusu. Dívala se na Dracův obličej, ve kterém teď viděla nenávist. Bolelo to. Spěšně se otočila a vyběhla z ložnice. Jen, co se za ní zabouchly dveře, vydral se jí z hrdla plačtivý vzlyk.


A/N: Za beta-read opět vděčím úžasné Šedoočce! Očko, jsem moc ráda, že tě mám ;-)

10. Kapitola || 12. Kapitola

Soví poštaNezvaný hostRozhodnutíBouřkaVěci vycházejí najevoNečekané událostiRáno na ministerstvuOslavaPřekvapeníTeplo a chladNa pleseZápasNejdůležitější chvíle v jeho životě